Zakládání krevetkária - nádrže s krevetami je velmi často předmětem mnoha dotazů a debat. V tomto článku se budeme věnovat zakládání nádrže pro krevetky.

Velikost nádrže

Asi první, co bychom měli zvážit je prostor, ve kterém chceme nádrž mít. Akvárium by rozhodně nemělo být někde, kde pravidelně dlouho svítí slunce. Důvodem je možné přehřívání vody v letních měsících
a s nadbytečným světlem související nárůst řas. Krevetky jsou sice malí živočichové, nemají nároky na velký prostor, ale jedním ze základních pravidel akvaristiky je, že čím větší objem akvária, tím lépe se drží stabilita ekosystému v nádrži. S tímto souvisí i jednodušší a méně časté řešení problémů s chovanými druhy krevet
a ryb. Velikost volíme maximální možnou, co nám okolí dovolí. Pokud nejste akvaristé a nevíte, jak dlouho Vás akvaristika bude bavit, není vhodné pořizovat nádrž nad 200 litrů, zakládání a pořízení akvária je finančně náročnější a několik málo krevet v ní ani neuvidíte, dokud se nenamnoží. Dá se tedy říci, že optimální budou začátky s 50 – 100 litrovou nádrží. Některým chovatelům - začátečníkům samozřejmě prosperuje
i dvacetilitrová nádrž – záleží jen na tom, jak stabilní prostředí se podaří chovateli udržet.

 Stěhování velkých nádrží je možné někdy jen oknem

Substrát
Je možné zvolit téměř jakoukoli barvu, zrnitost a další vlastnosti substrátu. Pro krevety je vhodnější spíše tmavá barva (jejich zbarvení je v mnoha případech intenzivnější). Substrát by neměl obsahovat velké množství ostrých úlomků. Tyto podmínky splňují některé inertní křemičité písky, kačírek či aktivní substráty přímo určené pro krevety. Zrnitost kvůli optimálnímu růstu rostlin a kvůli tomu, aby se mladé krevety neztrácely pod substrátem je vhodná do 5 mm. Též není vhodné používat zrnitost substrátu menší než 1mm - může docházet k absenci výměny plynů, zahnívání, tvorbě methanu apod. Pokud chceme začínat s obtížnějšími varietami, jako jsou např. crystalky z taxonu C. cantonensis, je téměř podmínkou pořídit si aktivní substrát, který hodnoty vody upravuje přímo na hodnoty, které jsou optimální pro tento druh. Na trhu je dostupná celá řada aktivních substrátů firem Benibachi, Ebigold, případně Shirakura, Platinum soil atd.  Začínat s varietami krevet
C. logemani / C. cf. cantonensis je ale dle mého názoru nevhodné – počáteční neúspěchy mohou potenciálního akvaristu odradit od tohoto zajímavého koníčku. Posledním substrátem, který zmíním je zeolit, je také aktivní a svými vlastnostmi je velmi dobrým prostředím pro rozvoj žádoucích bakterií
a mikroorganismů, sráží dusičnany, je levnější, ale hodnoty neupravuje na požadavky taxonu C. cantonensis.

Šestisetlitrové krevetkárium - na dně je jemný černý křemičitý písek "flexiobklady"

Filtrace
Filtrace mechanicky, ale i chemicky pomáhá udržovat ekosystém v nádrži stabilní. Ne, že by akvárium bez ní nemohlo fungovat, ale je optimální mít v akváriu filtr. Běžně dodávané filtry jsou velmi často předimenzované co se průtoku týče a mají poddimenzovanou velikost filtračního materiálu. Je tedy vhodné pořídit regulovatelný filtr s průtokem alespoň dvakrát větším, než je objem akvária. Objem filtračního materiálu by měl být rozhodně větší, než bývá u běžných filtrů dodán z výroby. Důvodů k těmto úvahám je mnoho a článek by byl příliš obsáhlý. Aby mladé krevety neuvízly ve filtru, je vhodné pořídit např. filtrační hlavu zvlášť a na ni napojit trubici s kostkou biomolitanu s pěnovými otvory 1mm a menšími. Filtr nikdy nevypínáme aby se nádrži dařilo, musí běžet neustále. Bakterie ve filtru po vypnutí přestanou téměř okamžitě prosperovat a pokud se do hodiny neobnoví průtok, uhynou poměrně rychle téměř všechny.

 Zeolit se používá jako substrát, ale i jako médium do filtračních systémů

Teplota
Pomocí termostatického topení určeného pro akvária udržíme teplotu na požadované hodnotě
(cca 23 stupňů) bez větších problémů. Horší jsou letní měsíce a chlazení. Krevety často hynou při teplotách nad 28 stupňů – v méně stabilních nádržích se při této teplotě hůře rozpouští kyslík, který dýchají. Pomoci si můžeme vysunutím filtrace nad hladinu – čeří se voda, více se odpařuje, klesá teplota a lépe se rozpouští kyslík. Dále u menších nádrží pomůže pravidelné vkládání pet lahví se zmrzlou vodou, případně pomáhá
i umocňování výparu pomocí amatérsky zhotovených hladinových větráků z počítačového chlazení. Asi nejspolehlivější, ale nejdražší jsou přístroje určené k chlazení akvárií. 

Voda
Zjistíme si parametry vody buď proměřením (papírkové testy jsou nepřesné, používáme kapkové testy). Hodnota dusičnanů (NO3) by v případě méně náročných druhů neměla překročit 50mg/l. Celková tvrdost vody by neměla být vyšší než cca 15dGH, uhličitanová tvrdost do cca 8dKH, vodivost měříme většinou digitálním měřidlem a měla by být do 500 µs/cm. pH držíme na hodnotách 6,5 – 7,5. Obvykle se těchto parametrů dá docílit ve funkční nádrži pravidelnou výměnou za vodovodní vodu. Pokud je vodovodní voda nevyhovující, dá se ředit vodou, která má výše uvedené hodnoty velmi nízké. Nejdostupnější je dešťová voda, dá se použít i voda z reversní osmózy, kojenecké vody apod. Srážet hodnoty pomocí destilované vody
z obchodů, kyselinou, sodou, rašelinou a podobné časté úvahy jsou na první pohled logické, ale mají úskalí, které zatím nebudu vyjmenovávat, jen před těmito postupy důrazně varuji – nedělejte to, nevede to obvykle k dlouhodobě udržitelnému cíli.

Valisneria, Anubias a Microsorium jsou na světlo nenáročné rostliny

Osvětlení a rostliny
Světlo volíme na základě požadavků použitých rostlin, krevety bez světla bez problémů přežijí, budou se množit a nepotřebují je. Pokud chceme jít jednoduchou cestou, naplánujeme nádrž s co nejméně náročnými rostlinami, jako jsou Cryptocoryne affinis, Ceratophyllum demersum, Taxiphyllum barbieri, Lomariopsis lineata, Anubias barteri, Bolbitis heudelotii, Microsorium pteropus, Vallisneria spiralis atd. Takové rostliny potřebují jen málo světla a dostatečně odčerpávají dusičnany. Na rostlinách při zakládání nádrže nešetříme
– pořídíme více druhů, od každého druhu několik jedinců a sázíme podle druhu k sobě – cítí se pak lépe a lépe prosperují. Pozor – při zakoupení z prodejen je zbavíme veškeré vaty, důkladně je opereme a zbavíme všech uhnívajících částí, důvodem je možná přítomnost hnojiv s obsahem mědi a pesticidů, které by mohly mít pro krevety fatální následky.

Na kořen umístěná kapradina Lomariopsis vytváří dojem stromu v krevetkáriu

Zaběhnutí nádrže
Pro běžné, méně náročné druhy krevet stačí, když nádrž s rostlinami necháme funkční přibližně dva, tři týdny. Pokud po třech týdnech rostliny rostou a parametry v nádrži se již příliš nemění, můžeme pořídit krevety.

Aklimatizace živočichů

Pokud vidíme, že krevetkárium prosperuje, rostliny rostou, netvoří se zákal ani řasy, je možné přistoupit k nákupu živočichů. Pokud ke krevetkám chcete i rybky, je lepší začít s vkládáním krevet dříve než rybek. Jde
o to, že pokud jsou ryby větší, na nádrž si zvyknou a pokud vložíte krevety do nádrže s rybami, může dojít k "lovu" krevet, které nebudou vědět, kam se ukrýt atd. Vždy je lepší začít do nádrže dávat nejdříve plaché živočichy a až si zvyknou, vložíme další. Rád bych zde připomenul, že pokud s krevetami začínáte, je lepší začít první půlrok úplně bez ryb. Při vypouštění krevet postupujeme tak, že nejdříve vložíme sáček do vody. Po té, co se vyrovnají teploty (cca za půl hodiny), propíchneme na několika místech sáček s krevetami a začne se měnit i voda uvnitř. Po další půlhodině krevety vypustíme do nádrže. 

Takto vypadají krevety na prodejních výstavách, kde nemají dostatek úkrytů a necítí se úplně dobře (vytváří shluky kolem filtrace a rostlin).

Krevety
Ze etologického pohledu lze krevetky chápat jako společenské živočichy. Pořídit 1-5ks krevet je spíše pořízení na zkoušku, ale v těchto počtech nelze příliš očekávat, že se určitě začnou množit apod. Kromě poměru pohlaví je v menších počtech i úskalí v tom, že nemusí jít o jedince, kteří si tzv. sednou a budou se pářit, samice se mohou plašit a ztrácet vajíčka. Optimální pořizovací hejnko je 10 – 20ks. V těchto počtech je téměř jisté, že hejnko bude obsahovat jak samce, tak samice a že si budou v akváriu tvořit pro sebe optimální prostředí. V případě, že je nádrž stabilní a má vyhovující parametry, do měsíce můžeme očekávat, že dojde
k páření a henko se nám začne rozrůstat.

Závěrem bych chtěl podotknout, že akvaristika je přírodní „věda“, ve které nic neplatí jako v matematice. Tedy, když dva dělají ve stejných podmínkách akvárium stejně, nikdy není vývoj nádrže úplně totožný a leckdy záleží na nuancích, které jsou neměřitelné, nebo je chovatel nevnímá a nepozoruje. Každopádně pečlivým studiem relevantních literárních zdrojů, důkladným měřením a sledováním nádrže dokážeme často předejít mnoha problémům.